A je to:-) 29.11.2021 vychází má kniha Terapie sebepoznáním.

Pojednává o lidské duši. O tom, jak je formována, jak se vyvíjí a kam směřuje. A shrnuje to, s čím se člověk setkává, rozhodne-li se vydat cestou sebepoznání.

Koupit si ji můžete buď u mně v práci (Umělecká 13) nebo na stránkách vydavatelství.

No a dostupná bude rovněž v běžných knihkupectvích.

Něco málo k tomu, jak kniha vůbec vznikla, o čem je a pro koho je.

Na začátku to byl spíše takový sen – napsat knihu. Sen, který byl v „šuplíku“ tam někdy, možná a kdo ví. Ovšem jednoho dne se ozvala Linda z vydavatelství Pointa. Sešli jsme se a z příjemného popovídání vznikla reálná možnost napsat knihu. Chvíli jsem přemýšlel, ale pak mi hlavou probleskla věta mé kamarádky Petry „na poptávku říkám ano“ a bylo.

Jenže o čem psát? Vždyť mnoho je již na téma sebepoznání a hlubinné psychologie napsáno. Z druhé strany je spoustu témat, která se během sezení opakují, mají podobné duševní základy a ač se to jednotlivci nemusí takto jevit, opakují se velmi často. Z toho vznikl nápad napsat jakási skripta, jejichž smyslem bude to, aby se práce dala zrychlit, otevírala v člověku hlubší otázky a vůbec představila základ nejen pro práci samotnou, ale i základ toho, jak lidská duše funguje. Přišlo mi kdysi totiž nesmírně fascinující zjištění, že spletité životní peripetie, které jsou z vnějšího pohledu jen těžko vysvětlitelné, se dají snadno pochopit z pohledu lidské hlubiny. To byla kdysi i má prvotní touha – pochopit, co se to sakra děje a jak je možné, že se dokáže život během jednoho roku přetočit vzhůru nohama a to doslovně.

Dalo by se říci, že jsem nechápal vůbec nic, pak jsem jednoho dne otevřel Junga a ty nespletitější věci najednou do sebe začaly zapadat. Ovšem k určitému pochopení sebe sama byla cesta ještě daleká. Od Junga k sebezkušenosti, od sebezkušenosti k prodírání se vlastní temnotou, od temnoty zpátky k Jungovi. Jakkoli vycházím především z Junga (a v té největší temnotě mi byl a je průvodcem práce on, resp. jeho knihy), brzy mi došlo, že oblasti, kterými se on specificky nezabývá, bude nutno prozkoumat u jejich průkopníků. Teorii neuróz, vytěsnění a problematiku érotu obecně u Freuda, vůli k moci u A. Adlera, otázky ohledně smyslu u Viktora Frankla. Je přitom vskutku zajímavé a překvapující, že to, co je kdesi vepsáno mnohdy již více než 100 let, dnešní výzkumy empiricky prokazují. Dějová linka knížky spojuje to, s čím se dnes často setkávám s tím, co o duši objevili výše zmínění mistři a s tím, jak na hluboké lidské otázky odpovídá vědomí i nevědomí současníků.

Neumím odpovědět na otázku, proč je mi dáno se tím nejenom prodírat, ale proč mě to celé tak baví. Náhoda to není, spíše osud. Tak či onak z toho všeho pro mě osobně nejvíce rezonuje slovo duše. Kniha je tak určitým pokusem o její přiblížení do současnosti, lidem „teďka“. Pro někoho, koho život zajímá, baví i trápí a kdo se rovněž tu a tam ocitá v situacích, kdy mu přestává rozumět. Má míra pochopení toho všeho rozhodně není ve stavu „hotovo“, spíše se jedná o „work-in-progress“ a smysl tomu všemu dává to, že duše je tu vždy připravena otázky nejen člověku klást, ale i na ně odpovídat.