Proč právě o spojení se sebou? Není to moc? Nebo málo? V prvé řadě je to podmínka přežití a ne nějaký luxus nebo cosi pro vyvolené. Vždyť spojení se svými pocity, emocemi a intuicí…se svým tělem je podmínku pro přežití. Představte si třeba gazelu, kdyby takovéto spojení ztratila – stala by se brzy pochoutkou kolemjdoucí šelmy. My už sice nežijeme v džungli, to ale neznamená, že ztráta tohoto spojení není o nic méně destruktivní. Projevuje se různě – od neautentičnosti, přes neznalost vlastních potřeb až po přehlížení svých limitů nebo necitlivost k blízkým.
Článek je to na jednu část příliš dlouhý (a na knihu je to zase krátké). Bude tak vycházet po částech. Část první je vrozené lidské přirozenosti, o tom, jak k odpojení od sebe dochází a o překážkách – obranných (nebo lépe ochranných) mechanismech, které sice chrání před bolestí, ale zároveň vytváří bariéru mezi námi a tím, za koho jsme si navykli se pokládat.
O spojení se sebou – první část.
Druhá část je o obranných (ochranných) mechanismech. O péči o bolest a o přístupu k bolavým pocitům – v těle a v imaginaci.
